Po přečtení článku p. Jevčáka na stránkách „bezcenzury“, kde chválí mladou průvodkyni, jak se věnovala návštěvníkům při zahájení provozu vojenského muzea, jsem si myslela, že po loňské stížnosti se něco zlepšilo. Po zakoupení vstupenky do vojenského muzea jsem se v prvním patře dozvěděla, že nalevo jsou zbraně, napravo uniformy a dokumenty. Ve druhém patře je pokračování. Studentky sice držely v ruce desky, ale v nich měly instrukce pro prohlídku v podzemí, kterou se učily. Ačkoli jsem se šla jen podívat na instalované exponáty mnou zapůjčené, zeptala jsem se průvodkyň, jestli jim mohu něco povědět o muzeu, kde byly poprvé.

Být někde na brigádě, kde vůbec nic neznáte, není jednoduché. Řekly, že se jich návštěvníci ptali na kovové háky visící ze stropu po celé expozici. A že neuměly odpovědět. Na to se ptá většina návštěvníků. P. Vašata se může, jako v loňském roce divit, jak je možné, že se průvodkyně bavily s někým cizím. Ta cizí osoba je informovala o různých příbězích exponátů. Sami víte, že se návštěvníci ptají a očekávají odpovědi. Při mé návštěvě muzea bylo studentkám divné, že jejich kolegyně má v knize, kde jsou zápisy návštěvníků, pochvalu, ačkoli tam byla poprvé jako ony. O této průvodkyni, která sloužila o Velikonocích a při zahájení vojenského muzea jsem informovala p. Steklou, vedoucí odboru školství a kultury. Byla bych ráda, kdyby takových průvodkyň bylo více a myslím, že by to ocenili i návštěvníci. Pro p. Vašatu – měla jsem zakoupenou vstupenku.

Pro čtenáře stránek Jiřina Chumová

Pozn. redakce: Autorka příspěvku je spoluzakladatelka vojenského muzea a spolutvůrce expozice.

Nalevo jsou zbraně, napravo uniformy.

Napsat komentář