Veřejnoprávní korporace (obec) má při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení subjektu veřejného práva. Proto platí, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné. Klíčovou povinností je povinnost nakládat s majetkem (včetně jeho správy) s péči řádného hospodaře(1). Legislativní text toto pravidlo obecně vyjadřuje v ustanove­ní § 38 odst. 1 zákona 128/2000 Sb., podle kterého musí byt majetek obce využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajicimi ze zákonem vymezené pů­sobnosti, přičemž obec je povinna pečovat o zachováni a rozvoj svého majetku. Ve věci odpovědnosti zastupitelů NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK (dále v textu NOZ)  je jednoznačný. „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale ten, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky“ (§ 159 odst. 1 NOZ). Pro každého zastupitele platí, že v případě porušení tohoto zákonného příkazu, který nelze omezit, bude nést negativní důsledky svého jednání(2)  a bude obci povinen danou škodu nahradit.

Péče řádného hospodáře spočívá především v obstarání si dostatku informací pro učinění kvalifikovaného rozhodnutí. Neochota komunálních politiků odpovídat na dotazy je tak jasným doznáním porušení pravidel péče řádného hospodáře(1).V podmínkách obcí toto pravidlo znamená, že zastupitel by neměl rozhodovat bez znalosti věci, kterou může mít ze své vlastní zkušenosti nebo ji může získat obvykle na základě podkladů získaných od obce (např. na základě podkladových materiálů pro jednání). Pokud dostatečné podklady pro to, aby se mohl rozhodnout se znalostí věci nemá, měl by se zdržet hlasování a požadovat jejich doplnění.(3) Při použití citovaného ustanovení NOZ na zastupitele, lze tedy minimálně zdůraznit stále narůstající význam vzdělávání, neboť bez dostatečného informačního základu, znalostí a logického úsudku, se výkon funkce, ač pro blaho obce, jeví poměrně riskantním.(4) Pozor, odpovědnost za rozhodnutí však zůstává stále na zodpovědné osobě, tedy osobě, která je k rozhodnutí kompetentní. Odpovědnosti se již dle stávající judikatury nelze vždy zbavit pouhým poukazem na to, že k dispozici přeci bylo kladné stanovisko odborného pracovníka obecního úřadu.(2) Může se jednat například o ocenění nemovitostí v řádově jiných, než v místě obvyklých cenách a její následný prodej za velmi nízkou, v tom konkrétně daném místě neobvyklou cenu.

MVČR ve své metodice (3) uvádí, že povinnost nakládat s majetkem s péči řádného hospodaře zákon o obcích se rozvadí v § 39 odst. 2, podle něhož se při úplatném převodu majetku (lhostejno zda movitého nebo nemovitého) sjednává cena zpravidla ve výši, která je v da­ném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem, přičemž odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna. „Obvyklou cenu“ je samozřejmě nejjednodušší určit podle zákona o oceňováni majetku (151/1997 Sb.), obvyklou cenu je však možné zjis­tit i jinými vhodnými způsoby. Zákon dále požaduje, aby odchylka od obvyklé ceny byla zdůvodněná. Tato povinnost v sobě vlastně zahrnuje dva aspekty – odchylka musí být odůvodnitel­ná, tj. musí být založena na legitimních, objektivních důvodech, a současně tyto důvody musejí být prokazatelným způsobem zaznamenány. Dispozice za cenu nižší než je v místě a čase obvyklá, aniž by takový postup byl odůvodněn, je důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3950/2010 (soud hovoří o ne­odůvodnění „podstatně nižší odchylky“), nechce-li se ovšem obec vystavovat riziku neplatnosti smlouvy, je vhodné odůvodnit jakoukoli odchylku.

Shrnuto a podtrženo:

Výše uvedené skutečnosti zcela jasně dovozují, že s postupujícím rozpracováním legislativy dostává postavení zastupitele zcela jasné mantinely, jak z hlediska pravomocí, tak především z hlediska jeho odpovědnosti za hlasování v orgánech obce. Každý zastupitel by si měl být vědom této své odpovědnosti, protože hlasovat by měl na základě svého odůvodnitelného rozhodnutí, nikoliv podle hlasování jiné osoby v zastupitelstvu. Samozřejmě z pohledu těchto skutečností a i hmotné odpovědnosti zastupitelů za rozhodování s péčí řádného hospodáře, lze očekávat i mnohem více rozdílností  při hlasování v zastupitelstvu. Práce zastupitele musí být v zájmu obce, proto nelze hlasovat bezhlavě. Samozřejmě lze i právní individuální odpovědnost při hlasování v zastupitelstvu obejít (to by jsme snad nebyli ani v Čechách – nenalézt právní kličku), ale nebudu ji zde uvádět, protože nechci umožňovat a nabízet možnost vyhýbání se „péči řádného hospodáře“. Je nutné také zdůraznit, že pokud zastupitel zjistí, že při rozhodování jiných osob nebylo postupováno s péčí řádného hospodáře, vyplývá z jeho zjištění povinnost postupovat v dané problematice v souladu s platným právním řádem ČR.

Použitá literatura:

(1) Miroslav Mareš,  POL NET, 17. 4. 2014

(2) Denník veřejné správy 25. 11. 2013

(3) Výklad zákona MVČR z 1. 6. 2014, Povinnosti obci při nakládáni s obecním majetkem, stanovené zákonem o obcích

(4) Obec a Finance 4/2013

Ing. Otto Salač, CSc., zastupitel

 

Odpovědnost zastupitelů

Napsat komentář