Prezidentská kancelář nebo pražský magistrát budou muset zveřejnit platy klíčových úředníků. Dosud se tomu podobně jako další úřady bránily, zasáhl ale Nejvyšší správní soud. Jeho rozšířený senát pod vedením předsedy soudu Josefa Baxy doplnil a zpřesnil tři roky starý verdikt, který řada institucí buď ignorovala, nebo obcházela a ani obecné soudy si s jeho interpretací nevěděly rady. Včerejší rozhodnutí je přelomové, sami soudci ho nazývají „dlouho očekávaným precedenčním rozsudkem“.

Podle soudců se zveřejňování platů a odměn týká téměř všech lidí placených z veřejných peněz. A především těch, kteří například v rámci ministerstva, školy nebo městské firmy rozhodují. „Ta povinnost zahrnuje drtivou většinu zaměstnanců,“ přiznal soudce Karel Šimka. Veřejné jsou podle něj i platy lidí, kteří mají vliv na chod úřadu, přestože navenek vystupují jen jako externisté. „To aby se někteří zaměstnanci před tím slunečním svitem neschovávali do rolí různých poradců nebo koordinátorů,“ vysvětlil Šimka. Výjimek z toho je jen málo – například uklízečky nebo kuchařky.

Případ, který aktuální nález odstartoval, je zdánlivě banální – bývalý starosta Lhoty u Vsetína chtěl vědět, kolik bere ředitel tamní školy. Měl podezření, že odměny, jež mu starostka posílá, jsou neadekvátní. Obecní úřad mu odmítl vyhovět a celá věc po sérii správních i soudních rozhodnutí skončila až na stole Nejvyššího správního soudu. Ten smetl argumenty, že zveřejnění by porušilo právo na ochranu osobních údajů a že by ředitele školy mohlo vystavit závisti. „Závist jako lidská vlastnost vyvěrající z malosti duše není něco, čemu by se dalo právními prostředky čelit,“ napsali Baxa a spol. Ten, kdo o výši mzdy rozhoduje, má být podle soudců mimo jiné schopen vysvětlit, proč mají jeho podřízení rozdílné příjmy.

Po středečním verdiktu Nejvyššího správního soudu bude pro ministerstva či veřejné organizace nemožné se dotazům bránit. „Už těžko najdou argument, jak žádosti o zveřejnění platů odmítnout,“ řekl František Korbel, bývalý náměstek ministra spravedlnosti a expert na informační zákon. Rozhodnutí správního soudu je navíc závazné – dává soudům návod, jak v podobných případech postupovat. „Vyšší autoritu už nemůžeme projevit. Poskytli jsme velmi důkladný návod. Přesto jsem přesvědčen, že kdo bude moc chtít, bude hledat cestičky i tentokrát,“ uvedl Josef Baxa.

Například Pražský hrad vytrvale odmítal prozradit, kolik berou nejbližší spolupracovníci exprezidenta Václava Klause. Právník a zastupitel KDU-ČSL v Praze 8 Tomáš Němeček informace získal až díky soudu. Jenže když si pak média vyžádala data o okolí Miloše Zemana, Hrad opět odmítl. „Jde o čerstvou záležitost, Kancelář prezidenta republiky se s verdiktem seznámí,“ nechtěl nový rozsudek hodnotit Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček.

A bez komentáře jej nechal i Úřad pro ochranu osobních údajů, který dosud aktivně bránil tomu, aby se odměny zveřejňovaly. Právě na něj se jiné instituce odvolávaly, když žádosti zamítaly či cifry poskytovaly bez jmen lidí, kteří je dostali.

„Základní osobní údaje (…) se poskytnou i přesto, že jsou jinak chráněny předpisy o ochraně osobních údajů,“ nepřipustili ale takový výklad brněnští správní soudci.