LL

pouze ilustrativní obrázek

Spolupráce mezi redakcí a spoluobčani jenom kvete, a proto jsme získali zajímavý příběh o strážnících z léta 2015 od dvou svědků. Druhý příběh o statečnosti strážcích zákona necháme na příště, jelikož jsem se smál a smál. Prostě perla.

První příběh o dětech.

Přijeli strážníci k řece Labi, kde byli tři chlapci, věk okolo 10 až 11 let a házeli celou dobu kamínky do řeky. Za kluky stála motorová vozidla, která tam parkovala. Na zahradě byli přítomni starší lidé, jsou tam v létě skoro pořád. Někdo zavolal strážníky, že dochází poškozování vozidel. Po příjezdu hlídky byli chlapci s křikem osloveni: Vy parchanti, co tam děláte! Pak začali strážníci vyšetřovat a prohlížet poškozená vozidla a zjistili, že vozidla nejsou poškozena. Svědci se zastali dětí, že celou dobu házely kamínky do vody, ale autům nic nedělaly. Starší muž se zeptal, proč jste na ně křičeli „parchanti“, když nic špatného neudělaly, ale pouze si hrály. Bylo mu řečeno, že mají oznámení od občanů, že poškozují vozidla kamínky, aby se staral o sebe a nezasahoval do „úředního úkonu“. Děti odešly domů a slavné vyšetřování strážníků skončilo s tím, že se nic nestalo.

Stalo se něco? Nic se nestalo. Ani trestný čin nebyl spáchán, žádný přestupek proti majetku. Co se vlastně stalo. Stalo se to, že si děti hrály. Kdo z nás neházel kamínky do vody. Ono se nic nestalo, až na vystupování strážníků vůči dětem. Proč hned parchanti.

Proč se jich nezeptali: Co tam děláte.

Tady jde pouze o chování strážců zákona, bohužel, strážníci jsou rádi hned akční a tvrdí, aniž by věděli, co se vlastně stalo. Nemělo by to být obráceně, tedy nejdřív zjistit, co se stalo. Teprve podle chování pachatelů přitvrzovat, ale vždy s mírou. Pokud jde o děti s velkou mírou.

Vendelín Novák

Příběh o strážnících a chování k dětem